Rodiče o tom nevědí. Co neziskovky na školách ukazují dětem

Jeden svět na školách. Projekt neziskové organizace Člověk v tísni běží už od roku 2001.

Sám se prezentuje jako v podstatě videopůjčovna, nabízející učitelům zajímavé materiály ke zpestření výuky, které „reagují na situaci ve společnosti a aktuální výzvy u nás i ve světě“.

„Cílem programu je přispět k výchově zodpovědných mladých lidí, kteří se orientují v současném světě, otevřeně a kriticky přistupují k informacím, nejsou lhostejní, chtějí ovlivňovat a také skutečně ovlivňují dění kolem sebe,“ prezentuje se.

Reálně je tento „příspěvek“ už mnoho let komplexním vzdělávacím programem, dodávaný učitelům v podstatě na klíč.

Projekt „příběhy bezpráví“ nabízí komplexní výklad dějin dvacátého století s výukovými materiály, filmy k promítání a zajištění tématických besed s pamětníky nebo experty.

Projekt „Mediální vzdělávání“ pak formuje výuku mediální výchovy prakticky od počátku její systematické výuky.

„Většina vyučujících na českých školách se mediální výchově věnuje teprve krátce a neabsolvovala ani žádné relevantní školení. Protože jim chceme být oporou, pravidelně pořádáme semináře, konference a dlouhodobé kurzy, díky nimž se mohou detailněji seznámit s rozličnými mediálními tématy, účastnit se debat s odborníky a vyzkoušet si práci s vybranými materiály pod vedením zkušených lektorů,“ píše se v brožuře, která učitele přímo navádí k jednotlivým produktům JSNS.

Právě nyní běží jejich akce Týdny mediálního vzdělávání. Veletrh mediálního vzdělávání v Praze, besedy s novináři i semináře pro samotné učitele mají vysvětlit žákům, že svoboda médií není samozřejmostí a poučit je o významu kvalitních médií.

„Nezávislá seriózní média dodržující profesní a etické standardy jsou pilířem demokratické a soudržné společnosti,“ vysvětluje.

Partnery projektu jsou Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Bakala Foundation, nadační fond Abakus zakladatelů společnosti Avast, nebo miliardáři Jan Barta či Milan Winkler. Projekt je spolufinancován Evropskou unií.

Podle prezidenta Pedagogické komory Radka Sárköziho nelze vyčítat firmám či jiným organizacím, že školám nabízejí kurzy nebo jiné služby. „Záleží na ředitelích škol, zda je využijí, nebo ne,“ říká pro ParlamentníListy.cz.

Co však problém podle něj je, že se velké neziskovky snaží ovlivnit tvorbu vzdělávacích programů nebo rovnou legislativu. To můžeme pozorovat i nyní pří tvorbě nového Rámcového vzdělávacího programu. Ten podle Sárköziho vypadá velmi aktivisticky.

„Bohužel neziskovky jako Člověk v tísni, EDUin, SOFA nebo Učitel naživo disponují milionovými rozpočty,“ dodává k jejich možnostem lobbování.

SOFA, dříve Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, je nezisková organizace po celou svou existenci úzce spojena se současnou zmocněnkyní vlády pro lidská práva a v minulosti na ministerstu školství „tahounkou“ inkluze Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou a jejím manželem.

Učitelé proškoleni, rodiče nic neví

Jeden svět na školách systematicky pracuje i s učiteli. Nabídka pro pedagogy obsahuje semináře a kursy, konference s hosty, semináře pro studenty pedagogiky, dokonce „ukázkové hodiny“ přímo před žáky. A rovněž „workshopy pro pedagogické sbory“, probíhající přímo ve škole. Speciální lekce nabízí třídním učitelům a metodikům prevence.

S ohledem na svou orientaci zásadně ovlivňuje výuku společenskovědních předmětů. Sama společnost se prezentuje tím, že své materiály poskytuje téměř čtyřem tisícovkám škol v ČR.

Součástí nabídky je i promítání dokumentárních filmů organizované přímo JSNS, probíhající v čase školní výuky.

Tento „příspěvek k výchově zodpovědných mladých lidí“ je ale skrýván před těmi, kteří mají právo na výchovu garantované listinou a zákony – rodičů dítěte. Nedávno se o zkušenost podělila paní Andrea Berger, matka z Českého Krumlova.

Její dítě mělo vloni se školou jít v rámci Jednoho světa na školách na film První touchdown. Přišlo jí to stejné, jako když museli ve škole chodit na ruské filmy. Navíc o promítání rodiče vůbec nebyli informováni, telefon s organizátorkou od Člověka v tísni prý skončil po dvou minutách, když matce sdělila, že jí nebude nic vysvětlovat.

Dítě ten den do školy nešlo, protože mu nebyla ochotna nabídnout náhradní program.

„Na facebooku následně vyšlo, že nějaká paní volala a začala tvrdit něco o úchylácích,“ popsala další vývoj. S dalšími rodiči se dozvěděli, že dělají kauzu ze třináct let staré tradice.

Film První touchdown je prezentován jako příběh žákovského družstva amerického fotbalu, jehož trenéři řeší s dětmi i jejich osobní problémy. V příběhu žáka, který si není jist svou pohlavní identitou, má ale docházet k ideologizované propagaci hormonální a chirurgické změny pohlaví.

Rodiče v Českém Krumlově, kteří se o věc začali zajímat, měli být odmítáni s tím, že v Člověku v tísni dokumenty připravují profesionálové. Veškeré pokusy seznámit se s obsahem filmu byly odmítnuty s odkazem na autorská práva tvůrců. Jeden z učitelů jim dokonce měl říci, že jej nemá co kontrolovat „jakýsi rodičovský klan“.

Současně ale rodiče měli zjistit, že ani učitelé, kteří děti na film brali, nebyli dopředu seznámeni s jeho obsahem a neděje se tak v případě JSNS nikdy.

„Já mám povinnost posílat své dítě do školy a nemám právo vědět, co se v té škole učí?“ rozčilovala se paní Berger při vystoupení v XTV.

Inspekce: My kontrolujeme jen školy

Školský zákon z roku 2004 dává žákům a jejich zákonným zástupcům právo „vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje“.

Pedagogičtí pracovníci jsou povinni „poskytovat dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci nezletilého dítěte nebo žáka informace spojené s výchovou a vzděláváním“.

Současně podle školského zákona platí, že vzdělávání probíhá ve školách a školských zařízeních.

Informace od rodičů kladou v tomto směru velké otazníky.

ParlamentníListy.cz proto oslovily ministerstvo školství i Českou školní inspekci s žádostí o vyjasnění, jak to s tím „příspěvkem k výchově“ a „poskytováním metodických materiálů“ vlastně je.

Ministerstvo školství své vyjádření doposud neposkytlo, jsme připraveni jej kdykoliv zveřejnit.

Ministerstvo školství, které podle tvrzení rodičů z Českého Krumlova mělo filmy Člověka v tísni školám doporučovat, jsme oslovili s dotazy, zda školám v rámci své zákonné „odpovědnosti za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy“ vydává nějaká doporučení tohoto typu a zda existuje mezi úřadem a neziskovou organizací nějaká systematičtější spolupráce.

Rovněž nás zajímalo, zda je ucelený program Jeden svět na školách či jiné vzdělávací programy dodávané školám externími subjekty považován za „vzdělávání“ a podléhá tedy režimu školského zákona.

Dotazy směřovaly i na Českou školní inspekci, která provádí kontrolní činnost nad veškerým vzděláváním.

Náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář pro ParlamentníListy.cz objasnil, že ČŠI posuzuje a hodnotí pouze školy a jejich vzdělávací programy.

„Je třeba zdůraznit, že za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání je odpovědný ředitel školy, což vychází z ustanovení § 164 školského zákona. Ředitel školy současně rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy,“ vysvětluje inspektor Kovář.

Je podle něj na ředitelích škol, zda k poskytování vzdělávání svou školou využijí některý z nabízených doplňkových programů.

Otázka, zda kontroluje i produkty nabízené JSNŠ a s jakým výsledkem tyto kontroly případně skončily, považujeme za zcela legitimní. Zejména s ohledem na § 32 školského zákona, který explicitně zakazuje činnost a propagaci politických stran či hnutí.

Podle paní Berger ale produkce Člověka v tísni pod maskou „výchovy odpovědných mladých lidí“ tuto propagaci provádí. Například téma migrace je podle ní prezentováno zcela jednostranně a nekriticky.

Paní Andrea Berger přišla s peticí rodičů, která odmítá působení neziskových organizací na školách.